Záchranná akce - kos černý (mládě)
Publikováno 25.07.2012 v 19:12 v kategorii Noví (za)chráněnci, přečteno: 6736x
Byli jsme zrovna na sádku, když v tom něco spadlo ze stromu na zem. Byla to pěkná rána. Běželi jsme k tomu a uviděli jsme mládě kosa. Šťouchli jsme do něj, jestli je živé. A co myslíte, bylo?
24.7.2012
Ano. Dokonce nebylo ani nijak viditelně zraněné. Spadlo z toho nejvyššího dubu, který tu byl. Nejspíš vypadlo z hnízda. Hned jsme ho vzali a doběhli jsme pro krabici, do které jsme ho přemístili. Pípal jako divý a byl takový vyplašený. Už byl opeřený, což mu šanci na přežití v naší péči výrazně zvýšilo. Problém byl jen ten, že neumělo létat...
Hned jsme začali na počítači hledat, co bychom mu strčili do zobáčku, aby přestal pípat. Bednu jsme podle rad na internetu1 vystlali toaletním papírem. Vzali jsme ho právě včas. Zrovna přijíždělo zelené auto, které jelo přesně přes cestu, na které by ptáčátko leželo a rozjelo by ho, nebýt nás. Mládě nevypadalo, že by bylo tak nadšené z toho, že neskončilo pod koly auta. Jeho rodiče poletovali kolem stromu, ze kterého spadlo, a pípali. Mládě jim smutně odpovídalo a nám bylo líto, že jim ho nemůžeme vrátit do hnízda. Jenže vážně nemáme desetimetrový žebřík, abychom ho mohli do hnízda vysadit. A jeho rodiče ho tam samozřejmě taky nedonesou. Bohužel, nebyla jiná možnost než ho vzít do své péče, i když to byla ta nejhorší možnost.
Jakmile jsme zjistili, co žere, začali jsme mu zabíjet mouchy a uvařili jsme si vajíčko na tvrdo. Vajíčko jsme nastrouhali a dali jsme k tomu trochu strouhanky. Sám jíst nechtěl, i když jsme mu s potravou ve formě 1 cm válečků pořád mávali před nosem. Muselo to tedy jít po zlém. Já jsem mu otevírala zobáček a moje kamarádka (2. členka našeho ,,spolku") mu strkala potravu do zobáčku. Polykal hezky. Večer jsme ho dali do chodby, aby nezůstal venku. Ještě jsme mu měli dát jídlo, jenže kamarádka si vyrazila na projížďku (pomáhala krmit jiná zvířátka) a já jsem to sama nezvládla, otevřít mu zobák a něco mu tam hodit. Dali jsme mu tedy najíst až v 9 hodin ( i když má jíst před tím ,než se setmí). Má se totiž krmit každých 30 minut, v noci (po západu slunce-když je tma) už nejí, ale spí. Alespoň že tak.
Večer jsem ještě přes hodinu a půl hledala informace o našem novém přírůstku. Byla jsem celkem zklamaná, protože někde psali, že většina doma odchovávaných mláďat ,,divokých" ptáků umírá. Snad ten náš bude výjimkou.
25.7.2012
Ráno jsme vstávali se sluníčkem, v 6 hodin (obvykle vstáváme v 9), abychom nakrmili našeho hladového kamaráda. Doufala jsem, že ho najdu čilého a živého! Moje přání se vyplnilo. Pípal jako zběsilý. Jenže problém byl v tom, že nechtěl otevřít zobák a co bylo horší, nenechal si mouchy nacpat do krku ani násilím (když jsem mu chtěla otevřít zobák, začal poskakovat a pořád hýbal hlavou). Díky novým informacím, které jsem včerejším více než hodinovém hledání, jsme začali tvořit novou směs. Nejdřív jsme do vody naházeli pár psích granulí a počkali jsme, až se úplně rozmočí a změknou. Potom jsme je v ruce rozmačkali a vymačkali jsme z nich co nejvíc vody (četla jsem, že moc vody moc škodí-moc se z ní vyčistí a to není dobře). Přidali jsme nastrouhané vajíčko ze včera (natvrdo) a trochu nastrouhané mrkve (syrové). Vzniklou směs jsme uváleli do 1 cm válečků, ale stejně nám to nebylo nic platné. Prostě ten zobák nechtěl otevřít! Až po více než hodině boje jsme ho přesvědčili, že to prostě sežrat musí, ať chce nebo ne. Strkali jsme mu to do zobáku vždy, když pípal. A on za chvíli začal sám otevírat zobáček a my jsme mu tam házeli jednu šišku za druhou. Byli jsme moc rády, že se konečně vzpamatoval a chce žrát.
Chodili jsme k němu po celý den přibližně každou půlhodinku. A dokud otvíral zobák, dávali jsme mu naší směs. Nachytali jsme i pár much, tak jsme mu je tam taky zamíchali, aby měl něco víc ,,masitého". Po každém jídle jsme mu na špičku zobáku káply tak 3 kapky vody a on si je sám spolknul. Kvůli dešti, který celý den neustával, jsme ho nemohli nechat proběhnout venku. Už jsme si ale připravily kartony, ze kterých mu uděláme jeho výběh.
Ještě jedna věc byla jiná než včera - kosák nám začal vyskakovat z krabice. Vždycky si sednul na její hranu a koukal, co je kolem něj. Pak nám skočil na ruku, na prst nebo prostě na to, co u něj bylo nejblíž. Pěkně si protáhnul křídla, protože se snažil asi trochu létat. Byl takový hodně živý a pořád něco dělal (a hodně prděl na toaleťák, který jsme mu museli pořád vyměňovat). A tak jsme mu (nebo jí) začali říkat Čiperka. A když jsme jí z legrace říkali: ,,Jestli jsi kluk, nic nedělej. A jestli jsi holka, pípni.", tak pípla. Takže budeme říkat, že je to holka (i dyž se z ní možná později vyklube kluk :-)
26.7.2012
Tak a bylo to tu znova. Zase jsme se modlili, aby nás ráno přivítala Čiperka živá. Naštěstí byla nejen živá, ale i hladová. Museli jsme udělat další směs (tu samou, ale tamta nám už došla). Bohužel jsme tam nedali vajíčko, ale hodili jsme tam víc much. Čiperka už papala pěkně, otvírala zobáček a když nám to dělání válečků trvalo moc dlouho, pípla si. Hned jakmile teď otevřeme krabici, už si sedne na její okraj. A potom jí krmíme a ona kouká kde co lítá.
A dneska si myslela, že když můžou lítat mouchy, tak ona může taky. Seděla mi zrovna na ruce a najednou hup! Skočila na stůl. Jenže její ,,let" se nevydařil a spadla. Na štěstí to nebyla žádná výška a tak se jí nic nestalo. Vždycky, když chce přeskočit někam jinam, vytáhne krk a jakoby si to vyměřuje. A když už jí to na krabici nebaví, skočí na podlahu a utíká. Jenže to se zase nelíbí nám. Musíme jí opatrně chytit do ,,mističky" z rukou a dát jí zpátky na krabici nebo do ní. Taky už dneska vymetla pavučinu, takže jsem ji musela očistit. A od jídla má vždycky opatlaný zobáček, takže jí musíme dát napít kapku vody, aby si ho umyla.
27.7.2012
Zase jsem měla v noci sen, že musím pořád Čiperku krmit, a tak jsem se ani nevyspala. Ráno jsme vstávali ve čtvrt na sedm. Zase jsme šli krmit. Jako každé ráno, ani dnes se jí po 5 soustě nechtělo otvírat zobáček. A už zase lítala, utíkala, skákala z krabice,... Prostě jako každý den se o ní musíme starat: vyměnit podestýlku z toaleťáku, nakrmit (to trvá většinou nejdýl) a někdy udělat žrádlo nebo ho napasovat do pytlíčku, aby neuschlo.
Konečně odepsali ze zoo Ohrady, že jim můžeme kosáka dovézt. Mají tam totiž záchrannou stanici. Večer jsme čekali na rodiče, jenže jelikož přijeli až po 8 hodině večer, museli jsme převoz Čiperky do nového domova odložit na zítřek...snad ještě bude co převážet...ach jo, snad bude ještě na živu. Z celého srdce si to přeju.
28.7.2012
Naštěstí bylo ráno stejné, jako ty předchozí. Čiperce ta směs očividně docela prospívala. Stále byla čilá a čiperná jako 2. den po tom, co jsme ji našli. Celý den, až do 5 hodin odpoledne jsme k ní chodili, krmili jí a hlavně jsme uklízeli její jídlo, které bylo nalepené všude kolem: na dveřích, na skříni, po zemi, všude byly i kousky mrkve a vysypaná strouhanka. Měli jsme co dělat, ale stejně jsme to tam jen tak "oprášili" a radši jsme to nechali být.Když už byl odjezd konečně naplánovaný, museli jsme se převléct, abychom tam nejeli celí ulepení od Čiperčina jídla. Museli jsme vzít i všechna zavazadla a Čiperku až na konec. Jen co jsme zalezli do auta a kousek popojeli, začalo pršet. Pak se to trošku vybralo a vypadalo to, jako by si to bouřka rozmyslela a vzala to obklikou kolem nás. Nejdřív jsme museli domů a až pak jsme jeli do Čiperčina nového domova- zoo Ohrady v Hluboké nad Vltavou.Dojeli jsme tam a všimli jsme si, že naše obvyklé parkoviště je prázdné a vedle se staví nové, větší. Značku jsme objeli a zaparkovali jsme tam, kde obvykle. Domluvili jsme se s pánem, který nás přišel vystrnadit, že jenom odevzdáme kosáka a vyklidíme prostor.Na vrátnici jsme se paní ptali na pana Kubatu, i když se doopravdy jmenoval Kubát. Zavolala mu, ale nezvedal jí to. Tak nás pustila do zoo a poslala nás za výběh medvědů, ke kovovým vratům. U nich jsme panu zoologovi zavolali a on přišel. Pustil nás dovnitř a naší Čiperkou pověřil jednu hodnou paní. Ptali jsme se ho, co s ní bude. Říkal, že se jí budou snažit vykrmit a naučit na "kosí zvyklosti" a jestli se to povede, vypustí jí. Jestli se však nenaučí sama žrát a lítat, bude o ní taky dobře postaráno. Nechají jí v areálu ptáků, v té velké kleci. Pak se na ní můžeme chodit koukat do zoo, ale já bych byla radši, kdyby byla volná.
Paní nás provedla nejdřív "krmírnou" (tam pro zvířata připravovali jídlo). Měli tam všude obrovské popsané misky s ořechy, ovesnými vločkami,... (prostě se vším, co zvířata jedí). Zapisovala si tam do notýsku, kde jsme Čiperku našli, naší adresu a jméno. Potom jsme přešli do druhé místnosti. Vcházelo se tam dveřmi se sítí proti hmyzu :-) . Byly tam dvě klece pro ptáky. Jedna větší - tam byla asi stejně stará kosice, jako naše Čiperka (paní jí tam donesla, když jsme zrovna mluvili s tím pánem) , a druhá menší, prázdná. Tam paní Čiperku dala. Povídali jsme si s ní a ona nám potvrdila, že vše jsme dělali správně (krmení, ubytování,...). Také nás chválila, že je taková čilá. Když jsme jí řekli, že jsme jí podle toho pojmenovali Čiperka, hned se omlouvala, že to řekla jinak. A ještě nám s pánem děkovali, že jsem jí u nich nechali. Byli vážně moc milí a hodní. Vůbec jsme nemuseli mít strach, že by se o naší milovanou kosici nepostarali tak dobře, jako my. A určitě u nich bude mít víc volnosti a líp se všechno naučí.
Zrovna když jsme vyšli ven, začalo pršet. Teda spíš lít jako z konve. Utíkali jsme k autu. Ještě jsme cestou poděkovali paní na vrátnici a pak už jsme pelášili do sucha. Skákala jsem v tom dešti radostí, že jsme Čiperce doopravdy zachránili život (ale že nám to dalo práce :-). Vždycky, když udělám něco dobrého, mám potom takový hřejivý pocit. A myslím, že je to tak u většiny hodných lidí.
Tím snad náš pravdivý a vyčerpávající příběh snad ještě nekončí. Možná, až půjdeme do hlubocké zoo, se na ni přijdeme ještě podívat. Třeba už bude vypadat úplně jinak-a nakonec se z ,,ní" vyklube možná kluk :-)
Komentáře
Celkem 11 komentářů
CskOJGEYsWZMHkB 24.04.2013 v 05:37 Je ote1zkou, zda by tyto stre1nky neměly medt nějake1 omezened, co se tfdče pkvuilobanfdch materie1lů, nebo alespoň varove1ned, pokud některe9 materie1ly jsou hodně tvrde9, tvrdšed než je zde obvykle9, napředklad nějakfdm symbolem, jako třeba kdysi byla hvězdička u některfdch filmů.Vašek.
Milovník zvířat 03.06.2013 v 16:41 Omlouvám se, ale o žádných "tvrdých" obrázcích na tomto blogu nevím. Pokud se vám zdá, že některý z obrázků by potřeboval toto označení, prosím o upřesnění. Díky.
markéta 15.03.2014 v 16:45 Roztomilé.
tereza 16.05.2015 v 09:51 našli jsme v čera také malého kosa ale musíme ho táké krmit má ještě par bílích prachovích peříček potřebovala bych pomoct
Luisa 30.05.2015 v 20:57 Dobrý den,
dnes jsem měla podobný zážitek s mládětem kosa. Našla jsem mládě (ještě jsem nevěděla, že se jedná o kosa) ve měste u obrubníku vedle trávníku. Sedělo a ani nedutalo. Když jsem se přiblížila a šťouchla do něj, ukázalo se, že neumí létat. Tak jsem ho vzala domů. Nafotila jsem ho a poslala jednomu známému s dotazem, o jakého ptáčka se jedná a jak se o něj starat. Dozvěděli jsme se, že je to kos a že potřebuje žrát žížaly a červy, a to velmi často. Nějaké jsme vyhrabali na kompostu. Pinzetou jsme mu je dávali do zobáku, který pěkně otvíral (sám aktivně nic zobat ani chytat neuměl). Když měl dost, přestal zobák otvírat. Mezitím jsem volala do ptačí záchranné stanice, kde mi pán řekl, že mládě kosa zcela běžně po opuštění hnízda asi tři dny nelétá, jen poskakuje, a rodiče (nebo jiní kosi) jej naleznou na zemi podle volání a krmí jej. A že úplně nejlepší by bylo zavézt ho zase na původní místo (ale na trávník). Po několika dalších dávkách žížal a červů jsem jej odvezla zpět. Poskakoval po trávě a pípal. Když jsem se za čtvrt hodiny přišla na to místo podívat, našla jsem dospělého kosa, který to mládě krmil něčím, co vždy vyhrabal v trávě.
Chci jen říct, že možná i ve vašem případě stačilo kosa přenést o kus dál. Podle fotky ten váš vypadal nejméně tak starý, jako ten náš, tj. už pěkně opeřený.
tnt 19.07.2015 v 10:07 Příběh je sice hezký, ale to mládě mohli klidně nechat na zahradě, protože kosí rodiče se o něj postarají sami. Když je ovšem mládě neopeřené nebo příliš mládě, je to jinak.
Meri 26.05.2016 v 15:40 na zahrádce ve vrbě, husté, asi 2m vysoké je kosí hnízdo.Raději pár dní tam nebudeme chodit s mym jezevčíkem, už na něj přišel. Chci , aby si kosi mladé vyvedli v klidu. Létají tam s larvami , červi, atd.S pejskem pujdu zatím jinam. Snad vše bude Ok.Rodiče jsou pilní, starají se stále. Sekala jsem kolem , vydrželi to. Nevěděla jsem, že jim jezdim pod hnízdem. Sekačku necham v kulně, než vyletí mladí.
Tereza 11.05.2017 v 15:16 To, co jste udělali, VŮBEC není hodné chvály. Odnesli jste zdravé mládě rodičům, kteří by se o něj starali. Je naprosto běžné, že mládě opustí hnízdo, ačkoliv ještě pořádně nelétá. Rodiče ho pak dokrmují na zemi. Takhle nebozí rodiče viděli jen to, jak jim mládě, o které se měli a chtěli dál starat, někdo bere a odjíždí s ním. Rodiče přišli o ptáčátko a ptáče přišlo o možnost, aby ho vychovali vlastní rodiče a předali mu věci, které vy mu nedáte. Měli jste skončit tím, že dáte mládě pryč ze silnice. To bylo jediné dobré, pak už jste škodili :(
lusi 22.05.2017 v 20:05 našla sem poraněného kosáka,mládě ,nemůže létat sekla ho kočka,mám možnost ho zachránit?ale létá k němu matka a krmí ho,bojím se že se kočka pro něj vrátí
Růžena 28.05.2019 v 19:56 Já jsem taky naškla kosáka a poradím vám vemte žížaly omyjte je a pak mujim mávejte před zobákem většinou sám otevře pusu a žížalu sní
Zdena 05.06.2022 v 21:12 Syn přinesl mládě kosa, kterého si podávaly kočky. Dala jsem ho do přepravky na kočky, a vynesla ven. Žačalo pípat a staří přilétli. Přepravku jsem umístila na pichlavý keř, a oni ho celý den létali krmit. Na noc jsem ho vzala domů. Třetí, čtvrtý a pátý den jsme ho pustili prolétnout v kuchyni, dělal velké pokroky. Sedmý den jsem otevřela přepravku a rodiče si ho převzali do péče. Ukryli ho na tom samém keři, kde bylo dříve v přepravce, a zase ho krmí. Oni ho teď musí naučit všemu, co nedokáže člověk. I když se kos dá ochočit, patří do přírody a potřebuje ptačí volnost a svobodu. Hodně štěstí, maličký....